Druhý ročník baseballového kempu Step Up Academy se letos z důvodu velkého zájmu a rozšíření počtu účastníků konal v krásném areálu Planinka. Ten nám byl pro tuto akci ušit skoro na míru. Vyhovoval nám kapacitou ubytování, jídelnou, prostory na nádvoří, ale hlavně velkým fotbalovým hřištěm. To se partě organizátorů podařilo přetvořit do pravého Field of dreams a nám umožnilo využívat dvě velká plnohodnotná hřiště.
Kemp pro děti začínal společným příjezdem v neděli, kdy proběhla registrace a vzájemné seznamování. Někteří se již z baseballu znali, ostatní si vytvořili nové kamarády. Po večeři jsme si rozdali zpěvníky a mohli se poprvé zamilovat do nové hymny letošního kempu. Erikovi se moc povedla a provázela nás celým týdnem. Věřím, že stejně jako mě, zní u spousty dětí v uších ještě dnes.
V pondělí dopoledne nás, po snídani a motivačním workshopu Pišty, čekaly náročné tryouts. Všichni hráči a hráčky si prošli stanoviště s chytáním, pálením na stroji, běháním na rychlost, házením a pálením do dálky. Manažeři týmů si procházeli jednotlivá stanoviště a sbírali cenné informace, na základě kterých následně proběhl draft. Ten rozhodl o rozdělení do týmů a všichni si mohli poprvé vyzkoušet nové dresy a kšiltovky v krásných barvách. Lumberjacks vedl Erik s Janem a Miou, Cavaliers – Ríšo a Láďa, Bombers – Matúš, Max a Andrej, Kings – Johnny, Jano a Dušan. Rozšíření účastníků znamenalo vytvoření dvou nových týmů. Green monsters měl Pišta a Max, Samurais jsem měl tu čest vést já, Biňo a Andrejka. Odpoledne absolvovali všechny týmy společný trénink a po večeři nás čekali challenge, kdo do zítřejších zápasů získá výhodu běžce na druhé metě. V těchto challenge jsme bojovali před všemi zápasy skupinové fáze, Erik a Janem pro nás vymýšleli pořád nové a nové výzvy, kdy jedna vždy překonávala tu předchozí. Kolikrát jsme se zamýšleli, kam s těmi nápady kluci pořád chodí. Poté jsme den ukončili tradičním zhodnocením, kde byl prostor pro individuální i kolektivní pochvalu, ale někdy i pokárání za chování, které bylo nutné vylepšit.
V úterý jsme si hřiště vyzkoušeli naostro, začala totiž základní skupina turnaje. Každý si mohl s chutí odpálit, zaběhnout či chytit nějaký odpal. Nečekalo se dlouho a za plot zamířil první homerun turnaje a následovali další. Týmy mohly naplno ukázat svoje bojovné pokřiky před obranou a útokem nebo dokonce po odpáleném homerunu. Tic tac boom Bomberů, kmen stromu Lamberjacks, katana a štít Samurais a spousta dalších doplňků doprovázela potlesk při dobězích pro drahocenné body. Ani v obraně se nebylo za co stydět, rychlé postřehy, rybičky a double-plays nám již první den dávali najevo, že to pálkaři nebudou mít lehké. Po dohrání všech zápasů dne a zaslouženém odpočinku si děti mohly zvolit volnočasovou aktivitu. Na výběr bylo od basketballu, wiffleballu, po možnosti zlepšení svých baseballových dovedností. I zde byla různorodost volby. Od základních pravidel baseballu, chytání ve vnitřním poli, catcherování, pálení, po zaměření se na mentální stránku sportu. Večer již tradiční zpěv a zhodnocení.
Ve středu náš turnaj nezastavitelně pokračoval, na programu opět pět zápasů a spousta dřiny. Po challenge a organizovaném volném čase děti čekalo speciální překvapení – noční hra. Jedna skupina šla zdolávat nástrahy do lesa, ostatní sbíraly indicie pro následné zachraňování trenéra uvězněného jídelně. Nečekalo je nic jednoduchého, po nalezení jednotlivých částí šifry muselo dojít k jejímu rozluštění a teprve poté mohlo dojít k samotnému osvobozování trenéra. Jenže v tom byl jeden nemalý háček, trenér byl hlídán strašidlem Granny. Ta místnost střežila a svým vytříbeným sluchem odhalila každého narušitele. I přes všechny náročné nástrahy byly všechny skupiny úspěšné a trenér byl osvobozen. Zasloužená odměna a hurá na kutě.
Nebaseballový, a tedy i zároveň trochu odpočinkový den byl pro nás čtvrtek. Dopoledne nás totiž navštívili hasiči, kteří nám ukázali jejich vybavení a práci v akci. Vysvětlili nám, jak postupovat, když dojde k nekontrolovanému ohni a předvedli jejich postup při zásahu. Jenže jak už to bývá, kde jsou hasiči, tak bývá i policie. Ta se nechtěla nechat zahanbit a po odjezdu hasičů přijela s jejich vozy a motorkami. Děti se mohly dozvědět o výbavě, policejních zákrocích, ale i viděl zpacifikování útočníka trénovaným policejním psem. Po vydatném dopoledni nás čekalo mírné odreagování, a to výlet na nedalekou Katarínku. Jenže tím, že nás další den čekaly poslední zápasy skupinové fáze, museli jsme zjistit, kdo vyhraje challenge. Proto pro nás kluci vymysleli několik týmových soutěží, které jsme po cestě na Katarínku zdolávali. Po příchodu zpět nás čekalo opékání špekáčků, a nakonec i odměna ve formě dortu. Všem nám byl představen nový miláček, a to maskot Stepapák. Ten byl od toho momentu skoro k roztrhání a každý se sním chtěl kamarádit a vyfotit.
V pátek nás čekala dohrávka základní části a poté jsme již věděli nasazení do sobotního posledního hracího dne. Radost všem trenérům dělalo, když mohli sledovat zlepšení jednotlivých hráčů. U každého byl vidět posun, a i absolutní nováčci na začátku kempu dodávali krásné momenty do hry.
Vyvrcholením turnaje byla sobota. Ta byla doslova plná baseballu, některé týmy čekaly dokonce až tři zápasy. Po ranních čtvrtfinále přišla na řadu velmi těsná semifinále. Bombers si nad Lumberjacks vytvořili rozhodující náskok až poslední páté směně a Samurais vyhráli dokonce walk-off, když homerunem rozhodli v dohrávce zápasu s Kings. Bitevní pole se uklidnilo obědovou pauzou a po ní už mohli i rodiče sledovat zápasy o umístění. Cavaliers přehráli Green monsters a bronz urvali Kings nad Lumberjacks. Finálový boj mezi sebou svedli Bombers a Samurias. Oba týmy předváděli krásný baseball a skvělými zákroky a odpaly si několikrát vysloužili potlesk diváků. Šťastnějšími nakonec byli Samurais a byli korunováni vítězi Step Up Campu 2024. Po finále došlo na závěrečný ceremoniál, na kterém bylo předáno spousta individuálních cen, zhodnotili jsme celý kemp a naposledy jsme si zazpívali naši letošní hymnu. Poté už jen volná zábava, muzika a zpěv. Po přespání do neděle už bylo na programu jen rozloučení a rozložení hřišť.
Musím vyseknout obrovskou poklonu Jarovi, Johnnymu, Erikovi a celému organizačnímu týmu, jaké podmínky pro kemp zajistili a jaký program vytvořili. I přes všechna úskalí, které nám příroda připravila, vše proběhlo naprosto na jedničku a děti a všichni dospěláci si mohli kemp naplno užít. Byla to jedna velká jízda od začátku až do konce.
Už teď mi horia ramena a kolena a nemůžu se dočkat na příští ročník 2025!
Step up or step aside!
Zachy
